Problém „šedé zóny“ – co je a co není hračka

[11.11.2015 | Autor: Ilona Pechová, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.p. ]



Na trhu je velké množství výrobků, u kterých není jasné, jestli je považovat za hračku nebo ne. Při rozhodování o tom, jestli je výrobek hračka nebo ne, je možné využít některá orientační kritéria.

Na trhu je velké množství výrobků, u kterých není jasné, jestli je považovat za hračku nebo ne. Při rozhodování o tom, jestli je výrobek hračka nebo ne, je možné využít některá orientační kritéria.

1. Nejdůležitějším ukazatelem je vhodnost ke hraní. „Důvodně předvídatelné použití“ je důležitější než prohlášení výrobce o určeném použití. Pokud výrobce tvrdí, že jeho výrobek není hračka, musí být schopný toto tvrzení doložit.

2. Místo prodeje – hračky se obvykle prodávají ve specializovaných obchodech nebo odděleních.

3. Velikost – pokud má výrobek velikost, která se jednoznačně hodí pro děti, např. karnevalový kostým, musí být považován za hračku.

4. Detaily – pokud se jedná o výrobek s jemnými detaily, nebude spíše považovaný za hračku

5. Cenové hledisko – hračky jsou zpravidla prodávány za nižší cenu, než verze pro dospělé.

6. Cílová skupina reklamy a obalu – obal a reklama navržené tak, aby lákaly děti, naznačují, že se jedná o hračku

7. Pasivní použití – výrobky, které jsou určeny k tomu, aby byly zavěšeny mimo dosah dítěte a nepředpokládá se u nich aktivní spoluúčast dítěte, nejsou hračky. Ale výrobky, které jsou v dosahu dítěte, i když se nepředpokládá aktivní spoluúčast dítěte, se za hračky považují (např. hračky s pohybem a se zvukem, upevněné na postýlce).

Tyto ukazatele jsou pouze vodítkem, ale mohou mít vliv na rozhodnutí, zda výrobek je možné považovat za hračku nebo ne.